O mně:
Od 6 let do svých cca 17til jsem dělala závodně sportovní gymnastiku, kterou jsem milovala (a stále miluju). Tréninky 3x týdně po 3h a kolem 16 roku i 1h tréninky 1x až 2x v týdnu ráno před školou. Byla jsem hubená a s váhou jsem opravdu nikdy problém neměla.

Zlom nastal tehdy, když jsem přestala s gymnastikou a najela na úplně jiný režim, během roku se mi postava změnila. A čím to bylo? Přestala jsem se hýbat (a že jsme do té doby měla veliký výdej energie díky cvičení) jedla jsem pořád stejně (ne moc zdravě podotýkám) a ještě to bylo v období dospívání (což mi v tu chvíli vůbec nedošlo, že se postava přirozeně nějakým způsobem mění).

Ve 22 letech se mi už nelíbilo, jak vypadám a chtěla jsem s tím něco dělat. Bohužel místo toho, abych začala správně jíst a hýbat se, jsem přestala poslouchat svoje tělo a začala ho trápit nesmyslnými dietami v domnění, že dělám to nejlepší co mohu. Diety ale samozřejmě nešly vydržet dlouho a nikdy mě nezavedly k mému cíli. S myšlenkou, že všichni ostatní to vydrží a mají výsledy a já ne, to vedlo vždy ke stejnému závěru. ,,Zase jsem to nevydržela“ ,,nemám dost silnou vůli“ atd.

Díky tomu jsem se na několik let ocitla v kolotoči diet a obsesivního cvičení. Nesnášela jsem svoji postavu, trestala se sportem a nenáviděla jídlo, protože to byla věc, která ovládla mou mysl.

Sport a jídlo se pro mě stalo něčím co má pravidla, co MUSÍM a NESMÍM, kdy to můžu, kolik nebo jak dlouho. Moje přesvědčení pro hubnutí, bylo že čím více sportu a méně jídla tím lépe. A světe div se i s přemírou pohybu a škrcením jídla, jak to šlo, jsem nezhubla skoro nic za ty léta. Váha se držela na stejném čísle + – 1kg (tzv. věčná dietářka). K tomu jsem byla ale vyčerpaná, protivná a nic mě nebavilo.

Změnilo se to až tehdy kdy jsem si řekla ,,dost” takhle to nechci, musí být i jiná cesta!?
Říkala jsem si opravdu bude smyslem mého života to kolikrát v týdnu si zacvičím nebo co si udělám k jídlu?

Nad čím budu každý den přemýšlet, když ne na tímhle?

Co budu dělat místo toho?

Začala jsem si zjišťovat informace pomocí kurzů a koučinku a najednou, jsem viděla ty souvislosti s jednotlivými věcmi, co se mi děli. Začala jsem studovat jídlo, pohyb a myšlení. Protože jsem na vlastní kůži pocítila, že naše tělo je celek a jedno bez druhého nefunguje.

Pak postupně přicházeli odpovědi na otázky.

Proč trpím záchvatovitým přejídáním?

Proč, když sportuji a málo jím tak nehubnu?

Proč mám pocit, že se musím držet pořád nějakých pravidel jinak udělám chybu?

Začala jsem aplikovat všechny ty věci co jsem naučila, postupně poslouchat svoje tělo a dělat to co mě baví. A co myslíte? I váha šla samozřejmě dolů, to o co jsem se ty léta snažila bylo za 3 měsíce pryč. Každá jsem jedinečná a každá máme v životě svoji cestu.

Kdo určil…
– kolik pohybu je pro nás ok?

– jak často a kolik toho máme sníst?

– která jídla máme jíst? – jak moc máme nebo nemáme odpočívat?

Všechno to nejlépe víme my sami. Jen jsem to vlivem doby a vnějších podnětů, které na nás působí zapomněli. Vše, co se děje v naší hlavě se odráží i v každodenním životě.

Poznáváš se v tom?

Tak se pojďme společně podívat na tvůj příběh.