O mně

Kdo jsem?

Jsem manželka skvělého muže a máma dvou krásných dětí.
Certifikovaná fitness trenérka, praktikantka metody Access Bars a výživová koučka.

Ale především jsem žena, co miluje pohyb, jídlo, přírodu a vzdělávání se jakoukoliv formou (knihy, podcasty, kurzy, webináře, semináře atd.) Nevěřila bych, že tohle někdy řeknu, protože učení ve škole mě nikdy moc nebavilo. Ale pokud se v něčem najdete a milujete to, jde to samo.

Vždycky tomu tak ale nebylo, protože spoustu let jsem jela na autopilota a každý den probíhal tak nějak stejně. Nenapadlo mě zamýšlet se nad tím, že můžu něco změnit..

 

O mně.

Od 6 do svých cca 17ti let jsem dělala závodně sportovní gymnastiku, kterou jsem milovala (a miluji stále). Tréninky 3x týdně po 3h a kolem 16 roku i 1h tréninky 1x až 2x v týdnu, ráno před školou. Byla jsem hubená a s váhou jsem opravdu nikdy problém neměla.

Zlom nastal tehdy, když jsem přestala s gymnastikou a najela na úplně jiný režim, během 2-3 let se mi postava změnila. Nevím kolik jsem před tím vážila a nikdy mě to nezajímalo, vážila jsem se na prohlídkách u doktorky a to bylo vše. Když jsem si uvědomila, že se moje postava změnila bylo mi 19let a váhu jsem měla 65kg. Někdo si říká, že to není vůbec hodně, ale při moji výšce 160cm jsem vypadala takhle.

Bohužel místo toho, abych začala správně jíst a hýbat se, jsem se na několik let ocitla v kolotoči diet a obsesivního cvičení. Nesnášela jsem svoji postavu, trestala se sportem a nenáviděla jídlo, protože to byla věc, která ovládla mou mysl.

Sport a jídlo se pro mě stalo něčím co má pravidla, co MUSÍM a NESMÍM, kdy to můžu, kolik nebo jak dlouho. Neposlouchala jsem svoje tělo a jela na tzv. autopilota.

Moje přesvědčení pro hubnutí, bylo že čím více sportu a méně jídla tím lépe. A světe div se i s přemírou pohybu a škrcením jídla, jak to šlo, jsem za ty léta, nezhubla skoro nic. Váha se držela na stejném čísle + - 1kg. K tomu jsem byla vyčerpaná a protivná a nic mě nebavilo.

Změnilo se to až tehdy, kdy jsem si řekla, že už to takhle nechci, že musí být i jiná cesta. Říkala jsem si, opravdu bude smyslem mého života to, kolikrát v týdnu si zacvičím nebo co si udělám k jídlu?

Nad čím budu každý den přemýšlet, když ne nad tímhle?

Co budu dělat místo toho?

Začala jsem si zjišťovat informace pomocí kurzů a koučink. Najednou, jsem viděla souvislosti s jednotlivými věcmi, co se mi děli.

Proč, trpím záchvatovitým přejídáním..

Proč, když sportuji a málo jím tak nehubnu..

Proč, mám pocit že se musím držet pořád nějakých pravidel, jinak udělám chybu..

Proč mi přijde ten zdravý životní styl tak těžký..

Když jsem vyhledala svoji první koučku, začala jsem vědomě měnit všechna svá přesvědčení. Projevilo se to nejen na váze, ale i v přístupu k životu jako takovému.

A ten pocit úlevy je neskutečný..

Začala jsem poslouchat svoje tělo a dělat to co mě baví. A tak, by to taky mělo být. Každá jsme jedinečná a každá máme v životě svoji cestu.

Kdo určil:

-kolik pohybu je pro nás ok?

-jak často a kolik toho máme sníst?

-která jídla máme jíst?

-kdy a jak moc máme nebo nemáme odpočívat?

Všechno to nejlépe víme my sami. Jen jsme to vlivem doby a vnějších podnětů, které na nás působí zapomněli.
Já vám pomůžu najít opět vaši rovnováhu.

Kontaktní údaje

Veronika Weissová

© 2022